Vstupenky on-line

Černá Hora - Cesta do Montenegra

Na přelomu května a června loňského roku 2014 jsem se rozhodla pro trochu dobrodružství, takže když přišla nabídka na infocestu v podobě poznání 2 zemí a to Černé Hory a Albánie, nebylo co řešit a už jsem balila a těšila se na plánovaný výlet.

Nastalo očekávané datum 23.5. 2014 a já jsem čekala na letišti v Brně na let do černohorské Podgorice. Cesta byla krátká a za necelé 2 hodiny jsme přistávali v Montenegru ( Černé Hoře, Monte- hora + negro- černá).  Letiště je tam malé a celkem přehledné. Přirovnala bych velikostně k brněnskému. 

 

                              

První den byla v plánu Budva, takže už jen cesta z letiště kolem Skadarského jezera byla velký zážitek. Konkrétně toto jezero je největším na celém Balkáně (356 km2) 2/3 patří Černé Hoře a zbytek Albánii.  Skadarské jezero je jedním z mnoha cílů výletů, které v této zemi můžete navštívit.

Budva je troufám si říct jedno z nejkrásnějších míst celé této země. Toto město ve své pohnuté historii mnoho utrpěla, v 16. století ji vypálila turecká vojska, roku 1667 velkou část města poškodilo zemětřesení a na přelomu 18. a 19. století se v něm několikrát vystřídala okupační vojska. Mnoho staveb proto pochází až z 19. nebo 20. století a jejich historickou hodnotu nelze srovnávat např. s památkami v Kotoru. Přesto je procházka starým městem zajímavým zážitkem, který umocňuje středověká atmosféra vládnoucí v úzkých uličkách a na slunných náměstích.  Nová část  Budvy se rozrůstá podél břehu zálivu a poměrně hluboko do vnitrozemí.

                                

 

                                          

 

Pláže v Budvě jsou oblázkové s hrubším pískem, pobřeží lemuje rušná promenáda se spoustou obchodů, barů, restaurací a diskoték.

Druhý den jsme se nalodili ve městě Tivatu- (jedno z nejkrásnějších a nejatraktivnějších z měst v Boce Kotorske) na loď s názvem ,,Vodena kočija“  která byla vybavena velkou restaurací, barem, venkovní terasou a i přes špatné počasí jsme vyrazili na okruh Tivatskou a Hercegnovskou zátokou.  Toto je také jeden z mnoha výletů, které se dají prožít v Černé Hoře, v hlavní letní sezoně je součástí tohoto výletu ještě zastávka na koupání v nádherné Modré jeskyni. My jsme o tento zážitek byli ochuzeni tak jsme jen zastavili na ostrově Gospa od Škrpjela, kde se nachází katolický kostel se zajímavou historií a muzeum s námořnickými a ostatními exponáty. Poté jsme odplouvaly do Tivatu, největší přístav pro jachty na Mediteranu- Porto Montenegro.

 

                            

 

                           

Další dva dny se nesly ve znamení poznávání hotelů a pokračování po jadranském pobřeží jižně směrem k Albánii, ještě by jsem zmínila rafting na řece Tara, který jsme absolvovali (někteří dobrovolně, někteří nedobrovolně). Kaňon této řeky je druhý nejhlubší na světě (první je Grand Canyon v USA) dostanete se jím až k mostu vysokému 172 m, jenž byl v době výstavby nejvyšší na světě, z tohoto mostu se nabízí úchvatný pohled na horské vrcholy. Rafting na této řece byl zábavný, dobrodružný,  místy i hodně adrenalinový zážitek. Autobusem jsme se přesunuli na ,,základnu“  kde byla velká restaurace s panoramatickým výhledem na údolí řeky Tary, tam nás také oblékli do neoprenů,  a ostatních bezpečnostních prvků. Posadili nás do jeapu a vezli nás asi 20 km proti proudu přes hranice do Srbska. Ta cesta- jestli se tomu dá tak říct byla z celého toho dne asi největší zážitek. Pánové kteří řídili jeapy byli asi ostřílení ,,šoféři“ vezli nás těsně nad kaňonem řeky a místy jsem zavírala oči a modlila jsem se aby už jsme byli na místě, navíc technický stav  této ,,cesty“  by se dal považován za havarijní.  Rozdělili nás do raftů a mohlo se vyrazit, byl to úžasný zážitek, který by jsem přála zažít každému a opravdu si to každý vyzkoušet může, bez rozdílu věku, stačí mít pouze dobrodružnou povahu. Tento zážitek lze zažít v rámci fakultativních výletů v této zemi. Po více než hodinovém sjezdu překrásným kaňonem s vodopády a rozmanitou přírodou jsme dopluli do cíle a vlastně znovu na začátek, kde nás čekalo bohaté občerstvení a hlavně výborně upečená ryba (jejich specialita).

 

Poslední noc v Černé Hoře jsme strávili na nejjižnější části této země a to v oblasti Ada Bojana, toto je naturistický resort s překrásnou písečnou pláží, kam si může zajít i osoba, která není příznivcem nudismu. Pláž je zde rozdělena na tzv. textilní a netextilní část.

Celkově by jsem shrnula Černou Horu jako rozmanitou zemi kde si každý příjde na své,  jsou tu jak oblázkové pláže, tak písčité, historie, památky a příroda v této zemi dokážou plnohodnotně naplnit i více než týden pobytu.  Ceny jsou srovnatelné s cenami v České republice (káva do 3 eur, pivo do 2 eur,…) Místní obyvatelé jsou velice přátelstí a k turistům otevřeni, ne však otravní.

POKRAČOVÁNÍ MÉHO VÝLETU DO ALBÁNIE NAJDETE V DALŠÍ ČÁSTI A TO POD NÁZVEM ALBÁNIE- FASCINUJÍCÍ ZAPOMENUTÁ ZEMĚ